Co je udržitelná móda a udržitelnost v oblékání? V první řadě můžeme začít tím, že se budeme dobře starat o věci, které už máme, a minimálně nakupovat další. Pokud kupujeme nové oblečení, tak ne impulzivně. Naopak si rozmyslíme, zda je opravdu potřebujeme, využijeme, hodí se nám ke stávajícímu šatníku a budeme je mít kam nosit. A v neposlední řadě se o něj budeme správně starat, aby vydrželo co nejdéle.
Samozřejmě si všichni chceme udělat radost novým kouskem. Zároveň bychom si ale nákupy neměli kompenzovat špatnou náladu, abychom pak nezjistili, že nám daná věc nesedí, nelichotí naší postavě nebo se v ní sami sobě nelíbíme.
Pokud jsme zvládli tyhle zásady – víme, co nám sluší, co máme v šatníku a co potřebujeme doplnit – můžeme se v udržitelnosti posunout dál. Například se zaměříme na lokální výrobu, která je udržitelná v naprosté většině případů. Šetří totiž vzdálenost, kterou vyrobená věc musí urazit, a tím za sebou zanechává menší uhlíkovou stopu. U evropské výroby je navíc snazší si pohlídat, jestli zaměstnanci pracují v dobrých podmínkách, firmy dodržují zásady bezpečnosti na pracovišti a platí svým zaměstnancům odpovídající mzdu.
Certifikované látky
Dalším krokem je vyhledávat certifikované látky. Nejrozšířenějšími certifikáty jsou Oeko-tex a GOTS. Pro zpracování některých surovin (celulózová vlákna jako je viskóza, tencel, bambus...) je zapotřebí speciálních chemikálií, které dřevité stonky rozpustí, a pak vstřikováním tryskami vzniká textilní vlákno, které se následně spřádá do textilie, barví, případně dál upravuje.
Látky s Oeko-tex certifikátem zaručují, že při celém výrobním procesu včetně barvení, propírání a dalších úprav, nebyly použity žádné toxické látky a výsledný produkt je pro člověka zdravotně nezávadný. Certifikát se uděluje výrobcům pouze na jeden rok, je tedy opravdu zárukou kvality.
Certifikát GOTS zaručuje všechno zmíněné, navíc ještě etický přístup vůči zaměstnancům. Existuje i několik fair trade certifikátů, které jsou svým obsahem hodně podobné. Pozor ale na “falešné” certifikáty, které si vytvořilo třeba H&M nebo Zara. Ty v praxi nezaručují vlastně nic.
Jak spotřebitel pozná, jestli výrobce našeho oblečení používá certifikované látky?
Jednoduše. Pokud daný produkt certifikát má, výrobce to nezapomene uvést v popisu a na visačkách. Jinými slovy, když to nikde napsané není, tak ho pravděpodobně nemá. Také si vždy zkontrolujte cedulky v rubové straně oblečení. Je povinností uvádět přesné materiálové složení daného oděvu v procentech. Nešvarem velkých módních řetězců je častá mistifikace zákazníků "falešným" složením. Na visačce se například uvádí Organic Cotton, ale když se pořádně podíváte na kompletní složení, většinou zjistíte, že organické bavlny je ve výrobku třeba jen 10% a zbylých 90 je běžná bavlna plná pesticidů a dalších škodlivých látek.
EKOLOGICKÉ MATERIÁLY vs. 3 000 LITRŮ VODY NA BAVLNĚNÉ TRIČKO
Udržitelné látky nemusejí být nutně přírodní. Může jít třeba i o recyklovaný polyester. A zároveň přírodní materiály nemusejí být vždy ekologické. Například bavlna je organické vlákno, ale její pěstování spotřebuje obrovské množství vody a velkou plantáž, která zahubí všechno okolo.
Z tohoto pohledu je lepší surovinou bambus. Jde v podstatě o plevel, který vyroste až o 7 cm denně a nemusí se zalévat ani hnojit. Bambusové vlákno k nám sice musí přicestovat z Asie, zbytek produkce už se však může odehrávat v tuzemských továrnách a pletárnách. My používáme výhradně bambusový úplet vyrobený přímo v Brně. Výrobce bambusového hedvábí, které používáme pro svatební šaty, se kromě certifikátu také zavazuje používat výhradně surovinu z obnovitelného zdroje.
Není tomu tak dávno, kdy Česká Republika měla klíčový význam v pěstování lnu, bohužel jsme však z úbytkem textilního průmyslu o tuto pozici přišli a dnes už u nás lněné lány nenajdeme. Surovina se nakupuje většinou z Polska či dalších evropských zemí. U nás se pak v přádelnách a tkalcovnách vyrábějí látky.
Odkud pochází naše oblečení
Džíny, které si koupíme v obchodě, za sebou nezřídka mají aspoň jednu cestu kolem světa. Nejprve někde vyroste bavlna. Po sklizení se odveze na jiné místo ke zpracování a výrobě látky, v jiné zemi se barví, v další zemi či továrně se pískuje, a tak dále. Jednotlivé komponenty nebo operace (šití kapes, zipů…) se také můžou odehrávat na různých místech, třeba i na odlišných kontinentech.
Hotové džíny se na dalším místě balí a štítkují, pak teprve přijedou do centrály a odtud se rozvážejí na jednotlivé kontinenty do prodejen. A z těch se velká část neprodaného zboží pravděpodobně po třech měsících odveze do Asie nebo Afriky ke spálení.
Důvodem je, že velké řetězce hodně tlačí na cenu, a proto směřují výrobu do Číny, Indie, Bangladéše nebo Afriky. Tam je jednak nejlevnější pracovní síla, zároveň nejsou příliš ošetřené zákony na lidská práva a pracovní podmínky zaměstnanců, včetně hygieny a zdravotní nezávadnosti pracoviště. Lidé práci potřebují, jsou tedy ochotní pobírat nedůstojnou mzdu, která absolutně neodpovídá ani výdajům nezbytně nutným k přežití. O zničeném zdraví a časných úmrtích nemluvě.
Továrny často nemají dobrou statiku a zaměstnanci bývají vedením zastrašováni, často i fyzicky napadáni, nebo je zaměstnavatelé zamykají uvnitř továren, dokud není hotová práce. Nutno podotknout, že 18 hodinová pracovní doba bývá spíše pravidlem, než výjimkou.
Naštěstí už se o této problematice zvyšuje povědomí a vznikají organizace jako např. Fashion Revolution, které dost podrobně informují o prostředí fast fashion továren a vykořisťovaných zaměstnancích uvnitř.
Co s tím můžeme dělat?
Jako spotřebitel máte ve svých rukou obrovskou moc. Vše se může změnit, jen se nesmíte bát mluvit. Komentujte příspěvky řetězců, pište jim, ptejte se jich. Zkrátka a dobře, zatlačte je do kouta, aby jejich jedinou možností, jak neztratit vaši přízeň, byla změna. Pokud chceme jako společnost prosperovat a nestydět se za své chování, měli bychom se zajímat o původ věcí, které používáme, včetně oblečení.
Chcete-li v udržitelném oblékání zajít tak daleko, jak jen to jde, nakupujte u menších českých značek a výrobců, kteří se netají původem a místem výroby. Budete tak mít jistotu, že jste podpořili zodpovědnou a férovou módu vůči přírodě i lidem. Když takové značce pošlete dotaz, kde a jak se vyrábí jejich oblečení, nebude vám odpovídat vyhýbavě. Naopak ochotně vše vysvětlí, třeba i pošle odkazy na své dodavatele.
Je pro vás tato cesta příliš náročná, nebo vás až tolik nezajímá původ a kvalita materiálu? Nakupujte v secondhandech, nebo na platformách typu Vinted. Čím dál rozšířenější jsou také swapy oblečení - další skvělá příležitost jak vyměnit staré za nové a udělat si tak radost. V zahraničí tolik oblíbené půjčovny s oblečením prémiových značek se pomalinku objevují už i u nás, v Česku. Najdete v nich kvalitní kousky, včetně tvorby lokálních designerů. Na ples, rande, nebo do divadla tak můžete pokaždé vyrazit v novém outfitu, aniž byste si jej museli kupovat za plnou cenu.
No a pokud jste ani tak neobjevili to, co zrovna hledáte, pořiďte si to klidně i v řetězci. Jen si buďte jisti tím, že danou věc opravdu naplno vynosíte.
Udržitelnost A slow fashion
V poslední době se čím dál častěji objevuje i pojem slow fashion. Takzvaná pomalá móda může mít mnoho podob, od kapsulového šatníku, až po šití pouze na zakázku. My si ji spíše vykládáme jako spotřebitelskou uvědomělost k nákupu. Není nutné se vymezovat přesným počtem basic kousků ve skříni, obzvlášť pokud opravdu milujete módu. Prostě jen více přemýšlejte co a proč kupujete.
A že je udržitelná móda drahá? Ale kdepak. To jen my, spotřebitelé, musíme lépe zvažovat své nákupy a dávat přednost kvalitě před kvantitou. U srdíčka nás pak kromě příjemného pocitu bude hřát i fakt, že ty krásné milované šaty bude nosit třeba naše vnučka.